Někdy se mi zdá, že život vážně není spravedlivý. Dělá si, co chce, bez ohledu na naše pocity, názory, myšlenky. Zkrátka si jen tak klidně pluje časem vpřed, páchá škody, rány a bolesti, ale zpět už se neohlíží. Je mu jedno, že mi svými činy ubližuje, a že mě zraňuje.
A já s přibývajícím množstvím ran na mé křehké duši pomalu klesám k tvrdému dnu, kde na mě nečeká nic jiného, než nekonečná temnota, která pohltí i ty nejpečlivěji schované střípky radosti a štěstí, jenž mi ještě zbyly. Ale i přes tu všechnu bolest nemám dost odvahy to tady skoncovat. Cítím totiž, že ještě nenastal ten správný čas.
Ještě mě čeká práce.
Jinak jí mám ale rád :-* Iris je buřt !!
D
Souhlasím s teboou pěkně napsané :)
- Och s 1D bych asi fakt zdechla
Strašně štěstí měla..